U zpoplatněného obsahu nemusí být nejzásadnější samotná cena, ale fakt, že tu nějaká cena je. A že je třeba platit – tedy provést platbu. Realizovat tento krok.
Dívali jste se v poslední době na nějaké zpravodajské nebo prostě mediální portály, které nabízejí zpoplatněný obsah, ať už v rámci nějaké členství nebo předplatného či prostě za „paywallem“?
Co člověku brání, aby vstoupil? Cena? Nebo to, že je třeba platit a co všechno k tomu je třeba? – A to už si to člověk rozmyslí, jestli mu to za to stojí. To už není činnost ve stylu „jen tak klikat“.
Já jsem si to pro sebe a pro účely dalšího šíření definovala takto. Kroky, které jsou určitou bariérou, kterou nepřekoná každý, kdo zjistí, že takový obsah existuje:
📌 registrace
– jakmile už je třeba někam zadávat své údaje, není to volně přístupné a zdarma (byť s inzercí, na kterou „musíme“ koukat), některé lidi to odradí od toho, „jít“ dál, ať už proto, že nechtějí nikam zadávat své údaje, nebo čistě proto, že je to obtěžuje a nechtějí se tím zabývat;
📌 platba
– i když některá média nebo portály lákají předplatitele na symbolickou cenu, například 1 korunu – aby ze čtenářů a diváků udělali zákazníky, tenhle krok vnímám jako nejzásadnější krok, který lidi zbrzdí. I kdyby tu byla cena 10 Kč nebo 50 Kč, je to pro ně prostě brzda: musejí zadávat platební údaje, pro někoho není příjemné někam vkládat své údaje, platit, zaplatili by to klidně třeba někde osobně, ale on-line nechtějí, nemají v to důvěru, nebo to pro ně tímto ztratí atraktivitu a zjistí, že jim to za to prostě nestojí – TADY UŽ JE TO PROSTĚ VÁŽNÉ;
📌 cena
– tu vnímám až jako poslední faktor, který dovede lidi od placeného nebo zpoplatněného obsahu odvést, pokud překonali předchozí dva – nejsou ochotní zaplatit částku, kterou autor, tvůrce, realizátor nebo provozovatel služby, lektor nebo kdokoli další požaduje;
Mám za to, že nejzásadnější krok pro člověka v případě přístupu k obsahu je stát se platícím zákazníkem (tedy to, že je obsah jakkoli zpoplatněn). A někdy může být ta „nejvyšší“ cena nebo ta, která už je příliš, i ta 1 koruna.
I proto je třeba mít jasno v tom, jak se zpoplatněným obsahem pracovat, jak ho „propagovat“, jak o něm informovat, pro koho ho tvořit, prostě nějakou cestu a strategii, nikoli manipulaci, ale postup, díky kterému budete srozumitelně a jasně komunikovat a vybudujete okruh zákazníků.
Už to nejsou sledující a fanoušci nebo bezplatně registrovaní uživatelé, jakmile začnete se zpoplatněným obsahem, vaši čtenáři a diváci, jsou zákazníky.
Jak to vnímáte vy?
Co je pro vás jako pro „konzumenta“, zákazníka nebo klienta největší bariéra?
A co je pro vás zase naprosto samozřejmé a problém vám to nedělá, když o něco stojíte?